P. rozleje čaj a říká: “ Mě neposlouchá mozek!“

P.uč.: „Chceš si vybarvit obrázek?“
Dítě: „Hlava mi říká, že se mi nechce.“

Děti se mezi sebou baví, jakou má jejich dům barvu: „My máme oranžovou…a my máme žlutou…“ A jedno dítě prohlásí: „A my máme rozbitou!“ 

(dítě si hezky poskládalo oblečení):
„Mám hezků hromádku.“
p.uč.1: „Máš hezků matku?“
p.uč.2: „Tys kakala? A utřela ses?“

C.: „A protože byl včera svátek práce, tak jsem šel dělat dřevo.“

„Kdo by to byl řekl, L., že máš i smysl pro humor…“

Paní učitelka: „Lentilky jsou nezdravé, protože mají moc barviva…“
S.: „…Ale já mám ráda barvy.“

Chlapeček se vrací ze záchodu a říká: „Achjo, ono mně to někdy ukápne, zrovna teď mně to ukáplo na nohu.“

„Paní učitelko já vím, že existují 2 druhy hřibů – praváci a leváci.“

Svačinka po spinkání, ostatní děti už sedí u stolečku, L. jde kolem dětí a povídá: „Už máte dobrotu prďolkové?“

Paní učitelka vysvětluje dětem, že každý máme jiné chutě, že každému nemusí chutnat zrovna to, co chutná nám. 
T.: „Ale mně chutná všechno… Mám ráda moc kokin, i málo kokin.“

U odpolední svačinky, kdy jedno z dětí dojedlo, mu chlapeček říká: „No odnes si talířek nebo na co čekáš? Na červený koberec?“

„Malé děti nejsou stavěné na to, aby jedly kůrky.“

„Kuchařko, bylo to hnusné. Ale dala jsem to.“

„Já sa kůpu, když smrdím!“

Cvičíme „Cesta kolem světa“ – plujeme jako lodí, letíme jako letadlem,…
„To je ale kravina!“

„Prosím, přidat hamburger!“ (bulgur)

Paní učitelka ukazuje zelenou pastelku a ptá se dítěte:
„Jaká je to barvička?“
Dítě odpoví:
„To je jako žluté nebíčko!“

„Víš, jak se jmenuje můj taťka?“
„Ne, jak?“
„Osel.“

„Donesu ti tepláčky, ať tě ty punčošky neškrábají.“
„Jo, dones.“
„Na, obleč si je.“
„Ne!“
„Tak si je zanes zpátky do škříňky.“
„Copak já je tu donesla?“

„Všechno nejlepší k narozeninám!“
„Prosím, pusinky NE! Já se potom dobluju.“

„Dnes jsi byla na lehátku moc hodná.“
„No, já se vyzuřila u oběda, to mi pomohlo.“

„Děti, nejezte ten sníh!“
„Náš táta jí všechno, aj dva roky starů polévku.“

„On slintá!“
„Ty máš taky sliny!“
„Ale já je nepůščám z huby!“

„Jestli M. bude zlobit, nevezmu si ho za muže!“

„Jé, ty jsi všechno snědl!“
„Jo, ale kompost jsem nechal.“

„Paní učitelko, můžeme si půjčit to rovnátko?“ (pravítko)

„Mám nemoc – kašel. Maminka má jinou nemoc – tetovačku.“

„Byla jsem s tatínkem v lese a potkali jsme hřiba.“

„Já jsem dneska v noci málem vykašlal svoje játro. Jako fakt!“

„Už má tatínek nohu zdravou?“
„Ne, byl s ní na oční. Má na oku obvaz. Má ječné zrno.“
Aha 🙂

„Tatínek je doma, protože ho bolí prdel a břicho. Snědl fazole a hřiby.“

„Já jsem doma kecal, že vy učitelky říkáte ho.no a d.bile.“

Dítě, co uhlédlo zeleninu, vykulilo oči: „Jééé paprika a je křivá!“

„Dneska mně to poplakávání nějako zmizlo.“

„Mám alergii.“
„A na co?“
„Tam na tu holčičku.“

„Já už to nebudu jíst. Mě už to natáhlo.“

„K., nebouchej se do hlavy. Budeš hloupý a A. tě už nebude chtít.“
E.: „A to nechceš“

„SLON. Na jaké písmeno začíná slovo SLON?“
„S“
„A jaké další slovo známe na Sss?“
E.: „Had.“

„Každé dítě si vymyslí, co je za jarní kytičku. D., jak se jmenuješ?“
„Mrkev.“
„To je ale zelenina, to není kytička. Tak jaká jsi kytička?“
„Jabko.“

Malý chlapeček podá holčičce židličku.
Holčička: „Ty jsi hodný, tebe se vezmu za muže!“
A chlapeček utekl.

„Já nebudu snídat. Mám plné bříško ze včerejška. Žaludek to ještě nezpracoval.“

„Copak je ti?“
„Jsem si grgla a bolelo mě to.“

J. volá ze záchodu: „Už su!“
Paní učitelka: „Však jsi nekakal.“
„Já nevím, co s tů řitků je.  Asi mně nefunguje.“

„Já jsem viděl bobra.“
„Moje máma má taky…křečka.“
Paní učitelka: „Pojďte, ukážu vám bobra.“

„Supelman.“
„Kde je Superman?“
„Supelman!“
Přijde druhá paní učitelka: „On říká – sopel mám!“

„Až maminka s tatínkem umřou, koupím si kočičku.“

„Tam byl kravinec!“
„Ne, tam bylo hovno!“
„…oba máte pravdu!“

Holčička s pohledem anděla povídá:
„Paní učitelko, potrkala mě koza a babička ji dala takovou po čuni!“

„Ty jsi takový expert.“
„Coooo??? Mluv na mě česky!“

„Paní učitelko, dám si ještě mléko.“
„Dobře, jdu do kuchyně a podojím tam krávu. Buuu, buu, buuu. „Kdo to bučí?“
„Kráva.“
„Kde je ta kráva?“
„V kuchyni.“

Někdy je opravdu těžké porozumět jejich dětské hatmatilce 🙂 :
– „Kdo má soplík?“
– „Neeee“
– „Šuplík?“
– „Neee“
– „Čudlík?“
– „Jooooo“

„A co to maso?“
„Nemám rád maso, já jsem býložravec!“

„Tatínek je pase“
„Proč je tatínek prase?“
„Neeee, tatínek je v PRAZE!“

Dítě leží na postýlce a nechce se mu spát, tak se válí po postýlce se slovy:
„To sů nervy, toto sů nervy!“

„Já příští týden nebudu ve školce. Budu lozit po doktorech.“

E. (3roky) se snaží ve městě mluvit spisovně:
„Pojedeme dnes AUTOBOUSEM.“

J. (2 roky): „Já jdu dneska po obídku. Já se z toho poseru!“

J. (2 roky) se dívá, jak něco tvoříme a mile povídá:
„Já budu na vás čumět, jo?“

„POPIŠ, co vidíš na obrázku!“
„Já ale neumím PSÁT.“

„Křeček nám utekl. On byl sice maličký, ale strašně rychlý.“

„Tatínek od selátek je PRA…“        „Praděda!“

„Paní učitelko já dnes nechci pastu, mám ji ještě od včera na kartáčku.“

„Jak se anglicky řekne maminka?“
„Mamrd.“

„Terezko, řekni anglicky: jak se jmenuješ“
„My name is jmenuji se Terezka.“

„Paní učitelko, Tobík spadl do hovadské jámy.“

„Ty teda kašleš.“
„Já i chrblu.“

„Alespoň ochutnej tu krupici.“
Dítě se vzlykáním říká:
„Krupici nemám ráda… Kašli na mě.“

Děti dostaly ledňáček a paní učitelka říká:
„Hoď tyčku do koše a umyj si pusu!“

„Máma tátu praštila pánví po hlavě, protože táta řekl, že jste hezká. Máma nemá ráda, když táta o někom říká, že je hezký.“

„Paní učitelko, naší Marušce se narodilo miminko.“
„A kdo je Maruška?“
„Ovce a narodilo se jí kůzle.“

Venku krásně svítí slunce, najednou se zatáhne, dítě: „Kdo to zhasl?“

„Holky, dávejte si bacha, však mě to málem smýklo.“

„Paní učitelko, já nevím, v jakém srpnu jsem se narodila.“

Terezka se podepíše: TRE s vysvětlením: „Já se podepsala pleteně.“

„Děti, máme 12 měsíců. Leden, únor, …  Jaký máme teď měsíc?“
„Veliký.“

„Děti, proč paní učitelka tancovala? Protože má RA…“
„Ranní!“

„Paní učitelko, chtěla jsem Vám vzít k narozeninám čokoládu,
ale nedosáhla jsem na ni.“

„Celou noc jsem nespala, protože se mi zdálo o Sněhurce.“

„Tady asi někdo nerozumí česky.“
„Ne, my rozumíme senicky.“

„Jaká je to barvička?“
„Červená to není. Červená to není. Červená to není, to už jsem řekla.“

Dítě: „Musím poslouchat maminku, tatínka, babičku, ale dědu nemusím.“
P. uč.: „A proč dědu nemusíš poslouchat?“
Dítě: „Děda umřel.“

P. uč.: „Děti, kdo ví, kdo to byl kdysi dávno Mikuláš?„
Dítě: „Pan starosta.“

Maminka se ptá syna: „Co jste dělali dnes ve školce?“
Syn: „Učili se dělat děti.“
(zapomněl dodat, že z papíru)

„Já vím, jak se rodí miminka. To se zatlačí a vyčůrá se.“

P. uč. : „Děti, jděte se vyčůrat a umýt ruce.“
A taková křehounká malá princeznička povídá: „Ale mně se nechce chcat!“

„Sopel je zlobivý, protože mně pořád vylézá ven!“

„Dnes máme rajskou s kolenkama!“
Dítě: „S čím? S nohama?“

„Po září je říjen, pak listopad a podzimec.“

„Já chci jít po obídku domů!“
„To si musíš domluvit s maminkou.“
„Ale já si to domluvila s paní kuchařkou.“