Perličky našich dětí

Zde si můžete přečíst, co vaše/naše děti kdy řekly.


„Byla jsem s tatínkem v lese a potkali jsme hřiba.“

„Já jsem dneska v noci málem vykašlal svoje játro. Jako fakt!“

„T., už má tatínek nohu zdravou?“
„Ne, byl na oční. Má na oku obvaz. Má ječné zrno.“
Aha 🙂

„Tatínek je doma, protože ho bolí prdel a břicho. Snědl fazole a hřiby.“

„Já jsem doma kecal, že vy učitelky říkáte ho.no a d.bile“.

Dítě, co uhlédlo zeleninu, vykulilo oči: „Jééé paprika a je křivá!“

L. v září: „Dneska mě to poplakávání nějako zmizlo.“

„Mám alergii.“
„A na co?“
„Tam na tu holčičku.“

„Já už to nebudu jíst. Mě už to natáhlo.“

„K., nebouchej se do hlavy. Budeš hloupý a A. tě už nebude chtít.“
E.: „A to nechceš“

„SLON.
Na jaké písmeno začíná slovo SLON?“
„S“
A jaké další slovo známe na Sss?
E.: „Had.“

Každé dítě si vymyslí, co je za jarní kytičku.
„D., jak se jmenuješ?“
„Mrkev.“
„To je ale zelenina, to není kytička. Tak jaká jsi kytička?“
„Jabko.“

Malý chlapeček podá holčičce židličku.
Holčička: „Ty jsi hodný, tebe se vezmu za muže!“
A chlapeček utekl.

„Já nebudu snídat. Mám plné bříško ze včerejška. Žaludek to ještě nezpracoval.“

„T., co je ti?“
„Jsem si grgla a bolelo mě to.“

J. volá ze záchodu: „Už su!“
P.uč.: „J., však jsi nekakal.“
J.: „Já nevím, co s tů řitků je.  Asi mně nefunguje.“

T.: „Já jsem viděl bobra.“
E.: „Moje máma má taky…křečka.“
P.uč.: „Pojďte, ukážu vám bobra.“

M.: „Supelman!“
P.uč.: „Kde je Superman?“
M.: „Supelman!“
Přijde druhá p.uč.: „On říká, sopel mám!“

T.: „Až maminka s tatínkem umřou, koupím si kočičku.“

D.: „Tam byl kravinec!“
M.: „Ne, tam bylo hovno!“
K.: „Oba máte pravdu!“

Holčička s pohledem anděla povídá:
„Paní učitelko, potrkala mě koza a babička ji dala takovou po čuni!“

„D., ty jsi takový expert.“
„Coooo??? Mluv na mě česky!“

-paní ucitelko, dám si ještě mléko.
-dobře, jdu do kuchyně a podojim tam krávu. „Buuu, buu, buuu“
-Kdo to buci?
-Kráva.
-Kde je ta kráva?
-V kuchyni.

Někdy je opravdu těžké porozumět jejich dětské hatmatilce :-):
– Kdo má soplík?
– Neeee
– Šuplík?
– Neee
– Čudlík?
-Jooooo 😀

„Jiříku, co to maso?“
„Nemám rád maso, já jsem býložravec!“

„Tatínek je pase“
„Proč je tatínek prase?“
„Neeee, tatínek je v PRAZE!“

J. (roky) leží na postýlce a nechce se mu spát, tak se válí po postýlce se slovy:
„To sů nervy, toto sů nervy!“

„Já příští týden nebudu ve školce. Budu lozit po doktorech.“

E. (3roky) se snaží ve městě mluvit spisovně:
„Pojedeme dnes AUTOBOUSEM.“

J. (2 roky): „Já jdu dneska po obídku. Já se z toho poseru!“

J. (2 roky) se dívá, jak něco tvoříme a mile povídá:
„Já budu na vás čumět, jo?“

„Eliško, POPIŠ, co vidíš na obrázku!“
Eliška: „Já ale neumím PSÁT.“

Amálka:
„Křeček nám utekl. On byl sice maličký, ale strašně rychlý.“

Tatínek od selátek je PRA…… praděda 😀

Mareček: “ P. uč. já dnes nechci pastu, mám ji od včera na kartáčku.“

„Gábinko, jak se anglicky řekne maminka?“
„Mamrd.“

„Terezko, řekni anglicky jak se jmenuješ!“
„My name is jmenuji se Terezka.“

Mareček:
„Paní učitelko, Tobík spadl do hovadské jámy.“

„Terezko, ty teda kašleš.“
„Já i chrblu.“

„Anetko, alespoň ochutnej tu krupici.“
Anetka se vzlykáním říká:
„Krupici nemám ráda. Kašli na mě.“

Děti dostaly ledňáček a p. uč. říká:
„Hoď tyčku do koše a umyj si pusu!“

„Máma tátu praštila pánví po hlavě, protože táta řekl, že jste hezká. Máma nemá ráda, když táta o někom říká, že je hezký.“

„Paní učitelko, naší Marušce se narodilo miminko.“
„A kdo je Maruška?“
„Ovce a narodilo se jí kůzle.“

Venku krásně svítí slunce, najednou se zatáhne a Eliška: „Kdo to zhasl?“

Mareček: „Holky, dávejte si bacha, však mě to málem smýklo.“

Eliška: „Paní učitelko, já nevím, v jakém srpnu jsem se narodila.“

Terezka se podepíše: TRE s vysvětlením: „Já se podepsala pleteně.“

„Děti, máme 12 měsíců. Leden, únor,…. Jaký máme teď měsíc?“
„Veliký.“

„Děti, proč paní učitelka tancovala? Protože má RA..“
„Ranní!“

„Paní učitelko, chtěla jsem vám vzít k narozeninám čokoládu,
ale nedosáhla jsem na ni.“

„Celou noc jsem nespala, protože se mi zdálo o Sněhurce.“

„Tady asi někdo nerozumí česky.“
„Ne, my rozumíme senicky.“

„Jaká je to barvička?“
„Červená to není. Červená to není. Červená to není, to už jsem řekla.“

Dítě: „Musím poslouchat maminku, tatínka, babičku, ale dědu nemusím.“
P. uč.: „ A proč dědu nemusíš poslouchat?“
Dítě: „Děda umřel.“

P. uč.: „ Děti, kdo ví, kdo to byl kdysi dávno Mikuláš? „
Dítě: „ Pan starosta.“

Maminka se ptá syna: „ Co jste dělali dnes ve školce?“
Syn: „ Učili se dělat děti.“
(zapomněl dodat, že z papíru)

„ Já vím, jak se rodí miminka. To se zatlačí a vyčůrá se.“

P. uč.: „Děti, vyčurat a umýt ruce!“
A taková křehounká malá princeznička povídá: „Ale mně se nechce chcat!“

„ Sopel je zlobivý, protože mně pořád vylézá ven!“

„Dnes máme rajskou s kolenkama!“
Anežka: „S čím? S nohama?“

„Po září je říjen, pak listopad a podzimec.“

„Já chci jít po obídku domů!“
„To si musíš domluvit s maminkou.“
„Ale já si to domluvila s paní kuchařkou.“